Nějak rychle mi utekl kus života mezi 35 a 40-ti lety. Najednou jsem pocítila nutkavou potřebu být matkou a dát svému životu jiný rozměr a jiný smysl. Po trochu složitějším začátku se mi podařilo přirozeně otěhotnět. Nemá asi smysl zmiňovat, jaké pocity jsem potom zažívala. Štěstí, radost, strach, emoce, pláč, smích……směs všeho možného, co může 41 letá těhotná žena prožívat. Začala jsem se strašně na miminko těšit a už jsem byla někdo úplně jiný. I přes svůj vyšší věk jsem vše zvládla naprosto bez problémů. Pár dnů před porodem byl už pokojíček plně připraven. Tady musím zmínit i nezbytného pomocníka, kterého jsem si zapůjčila od Nadace Křižovatka – a sice monitor dechu. Neuměla bych si představit, že bych tak malého drobečka, jakým narozené miminko je, měla hlídat úplně sama ve dne v noci. Vím, dříve to nebylo běžné, nebo to nebylo vůbec, ale když už tyto vymoženosti existují, s díky je využiji. Vše tedy bylo nachystáno a porod mohl začít.
Porod přišel přesně v očekávanou dobu, a přesto, že se trochu protáhl, vše nakonec proběhlo hladce a druhý den před polednem už jsem uslyšela chlapečkův pláč a zrození nové bytosti bylo za námi. Za 3 dny jsme šli domů a tam se rozjela ta pravá mateřská „dovolená“. Velkou psychickou úlevou pro mě byl již jednou zmíněný monitor dechu. Přiznám se, že jsem se téměř od začátku stala na monitoru až skoro nezdravě závislá. Kdykoliv jsem malého položila do postýlky, ihned jsem přístroj zapnula. V noci jsem dokonce někdy i sledovala, jestli zeleně bliká...
Asi 3x za celou dobu používání monitoru se stalo, že se spustil alarm. V ten moment i nejunavenější a tvrdě spící matka vyskočí z postele tryskovou rychlostí a tahá miminko ven z postýlky. Srdce se mi vždy rozbušilo téměř nahlas, ale po pár chvilkách, když jsem zjistila, že syn je v pořádku, jsem se opět uklidnila a mohli jsme pokračovat ve spánku. Věřím, že to nebyl alarm z důvodu, že by Dáda přestal dýchat, ale že šlo o planý poplach, o jakýsi nácvik rychlého nasazení.
Je těžké popsat v pár odstavcích téměř rok života s miminkem. Život s miminkem by vydal na román. Nejdůležitější je, že 28. ledna 2016 Daniel oslavil první výročí od svého příchodu na svět. Věřím, že v dalších dnech, týdnech i letech nám jistě předvede své nové husarské kousky. Možná mu naroste další zub. Možná už bude mít své první botky. Možná konečně začne říkat máma, a ne jenom táta. Možná se začne smát ještě víc nahlas, než teď. Možná začne normálně spát a možná mi dá první pusu. Těch možná nás čeká ještě hodně. A až se každé „možná“ stane realitou, tak bude mít ten malý človíček za sebou další úspěšný pokrok ve svém životě.
MODRÁ LINKA
810 200 220